Motivace. Autor: Helena Lipenská NEW!
Je základním kamenem pro úspěšný trénink. Nejčastěji se setkávám s problémem jak motivaci u sportovců udržet dlouhodobě, protože i ten nejtalentovanější lezec bez tohoto „motoru“ nikam daleko nedojde. Pro trenéry je flustrující, když se jim sportovec nedaří motivovat. Abychom mohli motivovat, musíme znát cíl, musíme dobře znát sportovce, zejména to proč se lezení věnují a co od něho očekávají. Čím lépe pochopíte, proč se mladý člověk zajímá o sport, co ho nutí tvrdě trénovat, tím víc mu budete moct pomoci s motivací, případně minimalizovat její stagnaci.
Sportovní psychologové zjistili dvě nejdůležitější potřeby sportovců jsou: zažít zábavu (uspokojit potřebu stimulace a vzrušení), a uplatnit se (což uspokojí potřebu být schopný a úspěšný).
Trénink a to nejen u mládeže by měl zábavný, musíme zdravě upevňovat sebevědomí sportovce. K tomu nám slouží vnitřní a vnější odměny. Ze začátku nás uspokojují odměny vnější, to jsou poháry, medaile, obdiv soupeřů (ostatních), cestování atd. Naopak vnitřní odměnou je radost z lezení, ze samotného pohybu, pocit úspěšnosti. Vnější potřeby, ale časem ztratí svůj „lesk“ a naopak vnitřní se stávají hodnotnějšími. V tréninku a na závodech proto musíme primárně uspokojovat potřeby vnitřní. Pokud se toto nedaří, lezec nemá radost ze sportu, nemá pozitivní náladu, nemá sebevědomí, spěje to jistě k absolutní ztrátě motivace a je možné, že už nepoleze. Nejčastější důvod pro odchod z určitého sportu byl: nahrazení lezení jinou sportovní aktivitou, neměl rád trenéra (potažmo svého rodiče v roli trenéra), nezvládnutí dlouhodobé tréninkové dřiny.
Důležité je mít na tréninku veselé a zábavné prostředí. Sebevědomí sportovci berou svoji úspěšnost jako pozitivní potřebu, která však bez tvrdého tréninku nejde. Nejsou zaměřeni na neúspěch, když však nastane, že v závodě „prohrají“, hledají chybu sami v sobě, a ví, že o to víc musí trénovat, aby byli lepší. Proto je pro trenéry důležitá osobnost sportovce, musí ho pozitivně motivovat a zvedat mu sebevědomí. Lezec by se měl soustředit pouze na lezení, než na to, aby se bál a o sobě pochyboval.
Občasné prohry jsou nevyhnutelné, sportovec by měl vzít na sebe riziko úspěchu, a to je , že občas prohraje.
Opakem sebevědomého sportovce je sportovec orientovaný negativně. Lezec se obviňuje z prohry, za úspěch si nepřipisuje žádnou zásluhu. Jak se vyhnout neúspěchu a „neztrácet“ dál své sebevědomí z pohledu negativního sportovce je velice jednoduché: stačí se nezúčastňovat závodů, začít se vymlouvat: na zranění, nemoc, že se sportovec necítí dobře z miliardy důvodů. Ale tudy cesta nevede! Pakliže tato situace nastane, měl by trenér se svěřencem promluvit a najít důvod, proč to tak je. Je možné, že ani nechce lézt, být úspěšný je více přání rodičů, vůbec neví proč vlastně trénuje. Ale i s takovým „případem“ se dá pracovat, musí však svoje myšlení otočit, začít mít radost z úspěchu, začít myslet pozitivně a hlavně mít dlouhodobý reálný cíl.
Nereálné cíle téměř vždy zaručují neúspěch.
Měli bychom si uvědomit, že nejdůležitějším důvodem pro trénink je provozování lezení jako sportu samého.
Jak zlepšit motivaci?
V prvním případě musíme zlepšit komunikaci mezi trenérem a sportovcem. Vítězství je až na druhém místě, musíme slevit z nároků (operativně snížit cíle), naučit pochopit lezce proč vlastně trénuje. Musí vnímat úspěch jako uspokojování svých cílů, nikoliv překonáváním cílů a výkonů ostatních. Úspěšní sportovci se sportem baví, pociťují vetší sebedůvěru a berou na sebe zodpovědnost i v případě neúspěchu.
Jak stanovit reálný cíl, určit limity sportovce.
Sportovci ne vždy vykazují malou výkonnost z nedostatečné motivace. Slabá výkonnost může být signálem, že bylo dosaženo takové výkonnostní úrovně, která odpovídá genetickým schopnostem daného sportovce. Neměly by se jim říkat takové nesmysly, že každý může být Mistrem světa. Naopak je povzbudit, taktně, abychom nesnížili jejich sebevědomí, v motivaci do nižších soutěží, kde můžou najít svoje „místo“ a zároveň i uspokojení. Reálné cíle brání tomu, aby neúspěch zraňoval více, než je nutné. Neúspěch by měl motivovat k většímu tréninkovému úsilí, nezdůrazňujeme vítězství, důležité jsou osobní cíle.